Šéfredaktor Jakub Sedláček představuje ediční výhled Paseky na rok 2024
Rozhovory
Matěj Senft
Kolo jako dopravní prostředek budoucnosti, MANIAC Benjamína Labatuta nebo Nůž Salmana Rushdieho. To jsou jen některé z letošních novinek Paseky. Co dalšího čeká nakladatelství v jeho 35. roce a co všechno se změnilo od doby jeho vzniku? Nejen o tom mluví v rozhovoru šéfredaktor Jakub Sedláček.
Jakube, právě vyšel ediční plán s jarními tituly Paseky. Kdybys z něj měl vybrat jednu knihu, kterou by sis vzal na pustý ostrov, která by to byla? Jenom jednu? To je taková klasická otázka, ale odpověď připomíná Sophiinu volbu. V první chvíli mě napadá Kolo od Jindry Janíčka a Ondry Buddeuse. Knížka, která těší oči, srdce i mysl. Nádherně propracovaný bilderbuch o tom, proč je kolo dopravním prostředkem budoucnosti. Zatímco Jindrovy ilustrace čtenáře pohltí jak výlet krajinou při východu slunce, Ondřejovo povídání poučí, pobaví, poradí a navrch prozradí, jak se liší pětizmrzlinový cyklovýlet od dvouzmrzlinového. Jenže když je člověk sám na pustém ostrově, napadají ho všelijaké myšlenky a uvažuje třeba o tom, jak jsou věci, které považujeme za samozřejmost, ve skutečnosti vzácné a křehké. Takže nakonec bych si vzal román faktu MANIAC od Benjamína Labatuta. Příběh vědce Johna von Neumanna, který se od projektu Manhattan, známému díky Oppenheimerovi, dostal až k základům AI.
V souvislosti s produkcí Paseky používáš termín trvale udržitelný literární rozvoj. Co si pod tím představit? Většina nakladatelů se shoduje, že český knižní trh trpí nadprodukcí. Jinak řečeno vychází příliš mnoho knih, a proto se vydávají v nižších nákladech; navíc se podobné tituly navzájem kanibalizují. My jsme si řekli, že když se budeme „krotit“, ve výsledku to naši nabídku obohatí. Knihy vydáváme na základě velmi striktního výběru, takže jsme pak za ně ochotni strčit ruku do ohně. Ediční plán s přísně vymezenými mantinely nám navíc dává možnost se knihám i jejich autorům a autorkám věnovat, jak si zaslouží, s plnou pozorností a bez kompromisů. Při redakční přípravě i potom, co dorazí čerstvé výtisky z tiskárny.
Letos uběhne 35 let od chvíle, kdy Láďa Horáček založil 9. prosince 1989 nakladatelství. Pojmenoval ho Paseka – podle stejnojmenného nakladatele z Váchalova Krvavého románu, který byl zároveň první knihou, jež v Pasece vyšla. A ten původní Krvavý román vytiskl Josef Váchal ve své vršovické grafické dílně v sedmnácti exemplářích přesně před sto lety! Takže letos to jsou hned dvoje kulatiny. Když člověk slaví pětatřicetiny, zpravidla se opije. Když slaví sto let, většinou se opijí lidé kolem něj. Nicméně my v Pasece holdujeme spíš sportu než alkoholu. Takže i naše oslavy budou výkonářské, pracovní. Děláte-li práci, která vás baví a dává vám smysl, pak slavíte v jistém ohledu každý den. A Váchalův Krvavý román si připomeneme speciální edicí, kterou vydáváme společně s Portmoneem. Bude v temně rudém plátně a se dvěma doprovodnými texty – od naší majitelky Anny Horáčkové a od váchalovské badatelky Hany Klimešové z Litomyšle.
Jak se za těch 35 let změnilo ediční zaměření Paseky a v čem je naopak věrné tomu původnímu? To je na dlouhý výklad, ediční plán se pořád vyvíjí, jako se mění svět kolem nás. Což ovšem neznamená, že bychom chtěli být trendy a naskakovali na vlny zájmu jako surfaři, to ani neumíme. Můžeme říci, že dvoušroubovice, která tvoří DNA Paseky, má jedno vlákno akademicky solidní a souvisí třeba s tím, jak se v Pasece etablovala linie světové literatury a psaní o historii. To druhé vlákno je punkově neokázalé a vychází z těch váchalovských základů.
Můžeš odhalit jeden, dva tituly od Paseky, které mohou čtenáři očekávat v druhé polovině roku? Nůž – je to kniha, kterou Salman Rushdie musel napsat. Poté co v srpnu 2022 – bylo mu v té době pětasedmdesát! – přežil vražedný útok džihádisty, říkal v rozhovorech, že se špatně soustředí a psaní mu nejde. Když jsem se s ním loni na podzim setkal, překvapil mě klidem a vyrovnaností, které z něj vyzařovaly. Řekl bych, že v té době měl už rukopis, v němž traumatický zážitek atentátu zpracovává, hotový. Ostatně je to muž, který věří v osvobodivou sílu slov a sebeobrannou moc literatury. Stejně jako my v Pasece. V originálu vyjde Nůž teď na jaře, u nás česky na podzim.
Jakub Sedláček (1973) vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté působil v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnoval textologii. Roku 2002 nastoupil do vydavatelství Euromedia; zde vedl mj. ediční řadu Světová literatura (60 svazků). V letech 2008–2012 pracoval v Hospodářských novinách jako editor víkendové přílohy. Od roku 2013 je redaktorem, od roku 2014 šéfredaktorem Nakladatelství Paseka. Publikoval či publikuje v magazínech a periodikách A2, Aargh!, Analogon, Bohemistyka (Polsko), Česká literatura, Harper’s Bazaar, Hospodářské noviny, Kultúrny život (Slovensko), Labyrint revue, Magnus, Nové knihy, Obratník a Slovo a smysl. Jako literární editor připravil k vydání díla Konstantina Biebla, Josefa Kainara ad.
Newsletter: Listy z Paseky
V pracovní době se nebudou číst noviny! Knižní novinky si čtěte! S naším newsletterem budete vědět o všem, co se v Pasece šustne, ať už vás zajímá pohled do zákulisí, novinky, nebo slevové akce.
