Jak napsat úspěšný debutový román? Čím naši redaktorku Magdalenu Hennerovou zaujal rukopis divadelníka a farmaceuta Miroslava Hlauča? A jak se podle literárního teoretika a historika Petra A. Bílka liší Letnice od zbytku současné knižní produkce?
Na začátku února vtrhl na český knižní trh nový románový debut, který Daniel Mukner ve své recenzi pro ČT Art označuje za „první vydařenou prvotinou letošního roku“. Román Letnice napsal Miroslav Hlaučo, který nápaditě využívá prvky magického realismu a odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota až po Tristrama Shandyho. „V Hlaučově románu je důležitá atmosféra, množství epizod, vypravěčská lehkost a živelnost a konfrontace nadpřirozených motivů s rigidním řádem na pozadí měnící se doby,“ píše Mukner ve své recenzi.
„Kniha se odehrává v době, kdy se lámalo myšlení a vnímání světa jako takového. Fyzika i chemie přišly s objevy a zjištěními, které se nám do té doby zdály nepředstavitelné, objevila se teorie relativity a mnohé technické vynálezy od žehličky přes mop až po železnice spojující celý svět. Zároveň se vynořila víra v člověka, což znamenalo, že lidé už nepotřebovali zázraky. Ale v Letnicích uvádím čtenáře do místa, na kterém z nějakého (a my nevíme jakého) důvodu zázraky stále ještě existují. Zároveň i my dnes žijeme v době, kdy se láme vnímání světa, proto si myslím, že píšu nejen o 20. století, ale také o současnosti a pro současného čtenáře,“ doplňuje autor.
Úžasná magorie
Letnice byly pokřtěny v den podobně kouzelný, jako jsou zázraky v knize – 29. února. V Kavárně Na Boršově se toho večera k diskusi sešli autor knihy Miroslav Hlaučo, redaktorka Magdalena Hennerová, literární kritik Petr A. Bílek a v roli moderátora Jan M. Heller.
„Dnes uběhne 52 let a 21 dní od chvíle, kdy v britské televizi BBC Two vystoupil David Bowie s písní Five Years,“ začal svůj vstup Bílek. „V overallu zpíval píseň o apokalypse, a to tak podivným a zábavným způsobem, že publikum zíralo a říkalo si: Na tom něco je! Když jsem dostal rukopis Letnic, přečetl jsem první odstavec a pomyslel si: To je nějaký magor. Takhle dneska psát! Ale přece jen jsem pokračoval ještě pár odstavců. Už na konci první stránky jsem si řekl: To je naprostá magorie, ale úžasná. Pak už jsem to jen hltal dál.“
Ze stejného důvodu zaujal rukopis i redaktorku knihy Magdalenu Hennerovou: „Najednou mi v počítači přistál rukopis a potěšilo mě, jak je jiný. Nebyla to autofikce, neřešily se tam vztahy, ale byl to skutečně dobrý příběh. Kromě toho mě samozřejmě zaujal autorův jazyk a styl. A jednu věc chci zejména vypíchnout: Tu nakažlivou radost z fabulace.“
Když nahlédneme pod tvůrčí pokličku Miroslava Hlauča, zjistíme, co stojí za úspěchem jeho neotřelého stylu: Ačkoliv autor pečlivě hněte a konstruuje jednotlivé věty, děj knihy nechává bez většího plánování unášet tam, kam ho myšlenky zrovna zavedou: „Ani u kapitol často nevím, jak dopadnou. Samozřejmě mám v hlavě představu o tom, jak to skončí, ale ve výsledku si příběh řekne o vlastní konec. Přijde mi, že je to tak živější. Ostatně strašně nerad píšu něco, o čem vím, jak to dopadne,“ objasňoval během diskuse autor.
Kam Miroslava Hlauča nakonec příběh zavedl a jak se mu vydařilo sepsat vyprávění o zázracích a proměnách světa? Přesvědčte se sami v Letnicích!
V pracovní době se nebudou číst noviny! Knižní novinky si čtěte! S naším newsletterem budete vědět o všem, co se v Pasece šustne, ať už vás zajímá pohled do zákulisí, novinky, nebo slevové akce.
Přihlášením se k odběru novinek souhlasíte se zpracováním vašich osobních údajů.
