Podivuhodná historie sexu

Kate Listerová

Samotný sexuální akt se od dob, kdy lidé přišli na to, co kam patří, nezměnil. Na rozdíl od společensko- kulturních přístupů k tématu. Lidé jako jediní tvorové na Zemi spojují sex se studem a pocitem viny a stigmatizují určité sexuální...

Kate Listerová přednáší na Trinity University v Leedsu a ve svých článcích popularizuje dějiny sexu. Pod heslem „Buďte zvědaví a nesuďte“ spustila roku 2015 projekt Whores of Yore, který dává hlas zavrženým a prostor pro nepředpojatou diskusi o sexuální tematice. Její kniha Podivuhodná historie sexu pojednává o tom, jak se v průběhu dějin měnily postoje k sexu.

„Snažila jsem se volit témata, která poskytují užitečný kontext otázkám, o nichž se dnes diskutuje, jako je gender, sexuální zahanbování, krása, jazyk a způsoby regulace touhy,“ říká Listerová. „Vybírala jsem témata blízká mému srdci, jako jsou dějiny sexuální práce, hluboce emotivní témata jako potraty a rovněž témata, která mě rozesmála, jako orgasmy na bicyklu,“ vysvětluje. Text doplňují dobové ilustrace, často překvapivé, vtipné a někdy děsivé. Například výjev na obálce je ve skutečnosti vaginální vyšetření ve vertikální pozici z francouzské porodnické příručky z roku 1822.

Sex je podle autorky jedna z věcí stírajících veškeré společenské rozdíly. „Touha překračuje hranice kultur, genderu i třídy. Příliš se nestará o naše pravidla, a jak by vám pověděl každý, koho kdy přistihli se staženými kalhotami, ještě méně se stará o zdravý rozum,“ říká Listerová.

Autorka zdůrazňuje, že lidé jsou jediní živočichové, kteří své sexuální touhy stigmatizují, trestají a ostouzejí. „Ačkoli všechna zvířata mají rituály páření, žádný pakůň nikdy nešel na terapii, protože zápolil se svým latexovým fetišem,“ píše. „Včelí královna se v jednom zátahu spáří až se čtyřiceti partnery, vrátí se do úlu ulepená semenem a svírající utrhaná přirození svých obětí, a žádný trubec ji neprohlásí za děvku. Samci paviánů si to vesele rozdávají, jak je den dlouhý, a nemusejí mít strach, že je někdo pošle do převýchovného tábora pro gaye.“

Podle překladatelky Petry Diestlerové bylo od začátku patrné, že se autorka v tématu vyzná. „Využívá solidní historické podklady, čerpá ze soudních záznamů, z lékařských textů i z krásné literatury. Některé části jsou poněkud děsivé, jako přístupy k ženské sexualitě, některé vyloženě zábavné, zejména kapitola o sexu a jízdních kolech, a všechny rozhodně dávají podnět k přemýšlení,“ hodnotí překladatelka. „Kniha ukazuje, že většina stigmat a tabu, která se týkají sexuality, je daná společností a dobou a není na nich nic věčného, přirozeného či biologicky daného.“

Z knihy podle ní vyplývá také to, že žijeme v mimořádně osvícené době, pokud jde o přístup k sexualitě. „Tento pokrok ale není samozřejmý a jsou svobody, které bychom mohli velmi snadno ztratit,“ dodává překladatelka.

<p>The post Od erotických fresek v Pompejích po moderní nevěstince first appeared on Nakladatelství Paseka.</p>

Shuggie Bain

Douglas Stuart

Hugh „Shuggie“ Bain je osamělý, citlivý chlapec, který vyrůstá v 80. letech ve zchátralých obecních bytech ve skotském Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmy­slového města o práci, schyluje se tu k drogové epidemii a Shuggieho matka Agnes sní o...

Jednu z ulic Glagow zkrášluje nástěnná malba vyobrazující literárního hrdinu Shuggieho Baina. Tak silně se stejnojmenný román Douglase Stuarta propsal do místního povědomí. „Glasgow jsem miloval, ale nejsem si jistý, že to město milovalo mě,“ řekl Stuart deníku The Guardian ke svému dospívání a komplikovanému vztahu k městu, které hraje tak důležitou roli v románu.

Stuart psal román Shuggie Bain deset let, rukopis odmítlo na čtyřicet nakladatelů. A pak se jeho vydání potkalo se začátkem celosvětové pandemie. Kniha se neprodávala a autor byl přesvědčený, že jeho kariéra spisovatele nebude mít dlouhého trvání. Silný příběh si však postupně svoje čtenáře našel a mezi lety 2020 a 2021 byl nominovaný na desítky literárních cen.

Naléhavý epický obraz dělnické rodiny

Přestože se Stuart zpočátku bránil, když měl mluvit o autobiografických prvcích ve svém psaní, nyní otevřeně mluví o tom, že se inspiroval svým dětstvím a dospíváním v Glasgow osmdesátých let a životem s rodičem alkoholikem.

Jeho protagonista Hugh „Shuggie“ Bain je osamělý, citlivý chlapec, který vyrůstá zchátralých obecních bytech. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmyslového města o práci, schyluje se k drogové epidemii, Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě a žije na dluh. Když její manžel odejde od rodiny, nachází stále větší útěchu v pití a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova utéct, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. Shuggie se mezitím snaží stát se obyčejným klukem, jenže zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“ podle měřítek svého okolí. A jedinou oporou je mu matka, která se propadá do alkoholismu.

Stuartův debut je považovaný za naléhavý epický obraz dělnické rodiny, který se řadí vedle děl Édouarda Louise, Hanyi Yanagihary nebo Alana Hollinghursta. Patřil ke knihám roku například podle Los Angeles Times, Independent, Daily Telegraph, Economist, TIME, NPR, Kirkus Reviews nebo knihkupectví Barnes & Noble.

Brzy na BBC

Douglas Stuart napsal také scénář pro televizní adaptaci svého románu, natáčení seriálu v těchto dnech připravují stanice BBC a produkční společnost A24. „Jsem nadšený, že mohu přivést rodinu Bainových do nového média a že mám příležitost rozvíjet svůj román a vnést do příběhu nové linky, zkoumající těžkosti a boje, stejně jako soucit, humor a houževnatost, které jsou pro skotskou duši zásadní.“

Douglas Stuart

Douglas Stuart (1976) vyrůstal v Glasgow jako nejmladší ze tří sourozenců. Jeho otec rodinu opustil, když byl Stuart malý. Vychovávala ho matka, která bojovala s alkoholismem a závislostí a zemřela, když bylo autorovi 16 let. Vyrůstal se svým starším bratrem. Vystudoval střední textilní školu a poté Královskou akademii umění. Dnes žije Douglas Stuart v New Yorku, kde se živí jako módní návrhář. Za román Shuggie Bain získal v roce 2020 Man Bookerovu cenu, byl nominován na Carnegieho medaili a stal se finalistou Národní knižní ceny.

<p>The post Jeden z největších románů posledních let vychází česky, inspirovalo ho také období Thatcherové first appeared on Nakladatelství Paseka.</p>

Za román Probudím se na Šibuji získala Anna Cima ocenění Magnesia Litera pro objev roku a Cenu Jiřího Ortena. Prodalo se 15 tisíc výtisků a kniha vyšla i v Japonsku, kde se dočkala dotisku. Kromě toho román přeložili v Bělorusku, Bulharsku, Maďarsku, Německu, Polsku, Severní Makedonii, Srbsku nebo Španělsku.

Na nebývalý úspěch debutu nyní autorka navazuje mnohovrstevným románem Vzpomínky na úhoře. Na sedmi stovkách stran vypráví příběh tří žen, jejichž životy se postupně proplétají. Juka Suzukiová pátrá po zmizelém kolegovi z redakce novin. Miju Kaneharová žije ve svých vlastních světech, obydlených nadpřirozenými silami. Sára Fukuharová se zabývá výzkumem ohroženého úhoře japonského.

Vzpomínky na úhoře

Anna Cima

Sára Fukuharová, po matce Češka a po otci Japonka, žije v Jokohamě a zabývá se výzkumem vymírajícího úhoře japonského. Mezi její jediné přátele patří pan Nakadžima – postarší majitel domu s akvaristikou, ve kterém bydlí, a sousedka Miju, která neudělá...

Sama autorka se pustila do zkoumání problematiky úhoře ve všech možných rovinách, od historické přes kulturní, po společenskou i mytologickou. Výchozím impulzem bylo zjištění, že úhoř japonský i evropský patří mezi kriticky ohrožené ryby. „Přesto je Japonci s oblibou ve velkém konzumují,“ upozorňuje Cima. „Přitom úhoř je alespoň na některých místech v Japonsku posvátné zvíře, což ani Japonci sami často nevědí. Slouží jako boží posel, a také symbolizuje plodnost, dlouhověkost, vitalitu. Lidé se k němu modlí za bezpečný porod nebo klid v manželství. Vymírání ryby, ke které se modlí nastávající maminky v zemi, která se dlouhodobě potýká s klesající natalitou a stárnutím populace, mi přišlo více než symbolické,“ říká autorka.

Vzpomínky na úhoře přináší příběh o přátelství, odvaze a síle vzpomínek. Podobně jako v románu Probudím se na Šibuji, jehož hlavní hrdinka byla rozpolcená mezi Prahou a Tokiem, zde nechybí fantaskní prvky. „Japonská mytologie mi pomohla vytvořit fantaskní prostor, který je inspirován šintoistickým náboženstvím a lokálními legendami, avšak v mém románu se řídí vlastními pravidly,“ říká Cima, která nechce čtenářkám a čtenářům prozrazovat příliš. „Souvisí to s dalším motivem, který mě dlouhodobě zajímá, a sice se vzpomínkami a pamětí, ať už individuální, nebo kolektivní.“

Anna Cima

Anna Cima (1991) se narodila v Praze, vystudovala obor Japonská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti žije v Japonsku, kde se zabývá poválečnou japonskou literaturou. Její prvotina Probudím se na Šibuji (Paseka 2018) zaznamenala výrazný ohlas čtenářstva i odborné veřejnosti a získala mimo jiné Cenu Jiřího Ortena či ocenění Magnesia Litera za objev roku. Kromě psaní se Anna Cima věnuje překladům z japonštiny – společně s manželem přeložila Případ astrologických vražd od Sódžiho Šimady (č. Paseka 2021).

<p>The post Anna Cima se vrací. V novém románu vypráví o ohrožených úhořích i o vzpomínkách first appeared on Nakladatelství Paseka.</p>